Putování časem

       Tak se jmenoval letošní dvoutýdenní letní tábor turistického oddílu mládeže TJ Turista Kutná Hora. Dva týdny strávily děti v zapůjčeném táboře pod hrází  Skaličného rybníka nedaleko Čížové, cca 15 km od Písku. Obdiv pro děti, které celý první týden statečně přežívaly v téměř trvalém dešti a poměrně nízkých teplotách  na rozbahněné louce.

       Celou dobu tábora se cestovalo v čase. Děti navštívily starořecké olympijské hry, osídlovaly Divoký západ, stavěly pyramidy v Egyptě…. Také se jednoho rána  probudily 1. dubna 1944 ve výcvikovém táboře speciálních výsadkových sil v jižní Anglii. A nestačily se divit. Dvě minuty na ranní nástup na rozcvičku. Rozcvička – dřepy, kliky, sklapovačky, žabáci, přespolní běh. Následovala ranní hygiena – koupel v potoce s počítáním do padesáti. Po snídani pořadové cvičení, k tomu nácvik pochodového zpěvu známé písně It´s a long way to Tiperrary.     

       Přes den výcvik na překážkové dráze. Šplh, plížení, slaňování, houpací lávka, překonání úvozu na laně, maskování, tiché zneškodnění nepřítele.  

       Vzhledem k významnosti připravovaného úkolu tábor navštívil i sám ministerský předseda Winston Churchil (představovaný MUDr. Richardem Klailem), provedl čestnou přehlídku a na jeho pozdrav „Nazdar“ vojáci jednohlasně zvolali „Bůh ochraňuj krále“.

          Šest nejlepších bylo vybráno k nočnímu výsadku s úkolem zneškodnit nepřátelské dalekonosné dělo v pevnosti, která je součástí Atlantického valu. Akce musela být provedena těsně před invazí do Normandie mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní.

       Výsadek po třech byl proveden cca 10 km od pevnosti, obě tříčlenné skupiny  měly od sebe stejnou vzdálenost. Nakonec se setkaly na určeném místě a se ztrátou jednoho účastníka se jim podařilo akci uskutečnit vložením trhaviny do ústí děla v požadovaný čas. Obránci vedení třemi plavovlasými muži německé národnosti se však statečně bránili.

       V době husitů se všichni naučili chorál „Kdož sú boží bojovníci“. U ní nemuseli pochodovat, neboť husité se přesouvali v houfech. Problém nastal při návštěvě písecké přírodní plovárny, kdy sem vpochodoval útvar za zpěvu dříve zmiňované Tiperrary a po skončení písně se přeskupil do houfu za zpěvu „Kdož sú boží bojovníci“.

       V době starého Egypta závodili ve stavbě nejvyšší pyramidy. V době zámořských objevů si museli připravit vhodnou stravu – kysané zelí, nasolené ryby apod. Nalodili se na nejbližším velikém rybníku a jali se objevovat nové země, kde vystoupili, postavili kříž a zemi prohlásili zemí svého krále. Objevy skýtaly různá nebezpečí jako například útok rozzuřených domorodců naprosto nahatých (místní nudistická pláž).

        K nejzajímavější výpravě do minulosti však došlo až poslední den, kdy jsme předávali tábořiště správci Ing. Tomášovi Franců, „old skautovi“, pamětníkovi výstavby celé základny. Originální byl místní jednoduchý pomníček se jmény již zemřelých skautů rozdělený na dvě části, členy Skauta a členy Klubu českých turistů, ze kterého bylo možné vyčíst období, kdy Skaut byl povolen a dlouhá období, kdy byl zakázán. Oddíly se skryly  pod tehdejším Svazem turistiky Českého svazu tělesné výchovy, považovaném tehdy za sportovní organizaci.

         Památník dokumentoval i běžnou situaci, kdy mládež v určitém věku se snaží osamostatnit z pevného řádu u skautů, ale přesto chce být v přírodě a zakládá trampské osady.

         Organizátoři tábora předpokládali, že vzhledem k věku řady účastníků tábora již dojde k pomalému rozpadu kolektivu. Opakem je pravda. Nadšení bylo tak velké, že příští tábor se s největší pravděpodobností stane skutečností. I to svědčí o tom, že letošní letní tábor se vydařil.

        Takže za rok.

Jaroslav Liberský